Rozúčtování nákladů spotřeby vody a tepla

Úvodem

Spotřeba vody a tepla tvoří velkou část nákladů na provoz každé domácnosti. Rozúčtování těchto nákladů mezi konečné spotřebitele se řídí vyhláškou 269/2015 Sb. a souvisejícími předpisy. Naší filozofií je co nejlépe a nejpřesněji spotřebu změřit a následně s maximální přesností a předevěím transparentně náklady mezi konečné spotřebitele rozúčtovat. V následujícím textu naleznete informace o procesu rozúčtování naší společností.

 

Proces rozúčtování

 

Zadání vstupních parametrů

Zadání vstupních parametrů do rozúčtovacího programu je velmi pracná záležitost, na které se ale nikdy nevyplatí šetřit. Na základě letitých zkušenností ale víme, že mnoho bytových objektů má nebo mělo zadanou základní parametrizaci chybně. To zjišťujeme především ve chvíli, kdy přebíráme rozúčtování v objektu po jiném rozúčtovateli a provádíme vstupní analýzu objektu a zadávání základních parametrů. To je mimochodem proces, kdy je nezbytná spolupráce rozúčtovatele a vlastníka objektu. Co vše je tedy nezbytné při zadávání parametrů pro rozúčtování zajistit:

    • Prohlášení vlastníka u SVJ nebo evidenční listy u BD (jde o nezbytný dokument pro výpočet ploch jednotlivých místností)
    • Půdorysné plány jednotlivých podlaží domu (jde o nezbytný dokument pro výpočet ploch jednotlivých místností a pro výpočet koeficientů pro přepočet ploch nevytápěných místností)
    • Stavební řez domu (jde o nezbytný dokument potřebný pro korekce ploch místností na záklladě výšky stropu - například v činžovních domech nejsou výšky podlaží velmi často jednotné)
    • Projekt otopné soustavy (jde o nezbytný dokument pro určení vytápěných místností, lze nahradit pasportizací topných těles ve vazbě na místnost konkrétní jednotky)
    • Projekt vodovodu (jde o nezbytný dokument pro zajištění evidence všech měřidel, lze nahradit prohlídkou objektu či popisem instalace či kopií parametrů u typových domů)
    • Seznam polohových koeficientů v doměch s měřiči tepla (jde o nezbytný dokument pro přepočet náměrů měřiče tepla v souladu s vyhláškou 269/2015 Sb.)
    • Schválenou metodiku pro rozúčtování spotřeby tepla a vody (jde o dokument, ve kterém se stanoví způsob podílu základní a spotřební složky u vytápění, způsob stanovení rozdělení nákladů na teplo a ohřev TV v objektech s jednotným zdrojem tepla, seznam nákladů pro ohřev tepla a TV, princip vazby patních měřidel na měřené jednotky, způsob rozdělení odchylky mezi náměry bytových vodoměrů a patního vodoměru atp.)
    • Seznam jednotek v domě s vazbou na používaná evidenční čísla, variabilní symboly atp. (důležité pro následné zpracování dat správcem nemovitosti)
    • Seznam vlastníků jednotek (nezbytné pro identifikaci plátce)
    • Informace o změnách dispozic bytových jednotek od data kolaudace nebo čestné prohlášení vlastníka jednotky o tom, že ke změně dispozic nedošlo (důležité pro eliminaci chyb, které vznikají časem)
    • Informace o změnách otopné soustavy v jednotkách od data kolaudace nebo čestné prohlášení vlastníka jednotky o tom, že ke změně otopné soustavy nedošlo (důležité pro eliminaci chyb, které vznikají časem)

Jednou z nejdůležitějších činností rozúčtovatele je správný výpočet podlahové plochy pro výpočet základní složky ohřevu teplé vody a především správný výpočet započitatelné plochy pro výpočet základní složky vytápění. Zde se mnozí zákazníci podivují, proč po nich požadujeme výše uvedené dokumenty s odkazem na to, že je po nich nikdy žádný předchozí rozúčtovatel uvedené dokumenty nechtěl...  Důvody, proč tomu tak bylo, mohou být dva. Předchozí rozúčtovatel měl k dispozici kvalitní křišťálovou kouli nebo parametry zkopírovat od předchozího rozúčtovatele. Obě varianty jsou obvykle chybné. Křišťálová koule moc nefunguje a od předchozího rozúčtovatele lze obvykle získat jen základní čísla. Například započitatelnou plochu... Zde je ale zásadní důkazní problém. Uživatel bytu má právo získat informaci o způsobu výpočtu započitatelné a podlahové plochy. Argument rozúčtovatele "nevíme, jak to kdy kdo spočítal - my to jen opsali" neobstojí. Víra je dobrá věc. Ale zde obzvlášť platí: důvěřuj, ale prověřuj. A právě to my děláme. Veškeré plochy si spočítáme nově sami. Pak je porovnáme s původními. A mnohdy se nestačíme divit.

Cílem přesného zadání vstupních hodnot je jednoduché, přesné a především prokazatelné rozúčtování. Snažíme se o to, abych vždy byli schopni rozúčtování vysvětlit a také při případných reklamacích ustát vysledek našeho konání.

 

Odečet měřidel - jak se vyvarovat chyb

Chceme-li dosáhnout přesného rozúčtování nákladů na teplo a vodu mezi konečné spotřebitele, musíme mít k dispozici spolehlivé odečty měřidel na počátku a konci rozúčtovacího období. A to někdy bývá problém. Základem je mít v domě instalovaná kvalitní měřidla, která sama o sobě negenerují chyby. U radiově odečitatelných měřidel je vhodné provádět odečty častěji, než jednou za rok. Tato měřidla jsou náchylnější na vznik závad (například vybitá baterie). Optimální je realizace odečtů pomocí AMR systémů, tedy ONLINE. Z praxe víme, že chybám se lze vyhnout jen velmi těžko. Ale jde to. Například při použití měřidel značky Kamstrup odečítaných ONLINE... Ale zpět k tématu. Zde uvádíme nejčastější chyby odečtů měřidel a jejich řešení:

    • samoodečet vizuálně odečitatelných měřidel (velmi často vlastníci bytů chybně odečtou náměr díky chybné identifikaci desetinné čárky za hodnotou m3, u měřičů tepla nebo ITN často odečtou jinou hodnotu) (řešení: dostupnost návodů k odečtu pro každé měřidlo + striktní požadavek na zaslání fotodokumentace odečtu)
    • chybný odečet radiově odečitatelných vodoměrů (bohužel, poměrně často se stává, že radiový odečet měřidel s externím radiovým modulem nebo impulsním výstupem nesedí s hodnotou uvedenou na ciferníku měřidla ... rozdíly mohou být i v desítkách m3 za rok ... důvodem je chyba přenosu impulsů mezi vodoměrem a čítačem radiového modulu ... odečítatel nemá možnost závadu odhalit bez současného porovnání radiového odečtu a vizuálního odečtu měřidla ... řešení: používat vodoměry s integrovaným radiomodulem do těla vodoměru se zobrazením náměru pomocí LCD displeje)
    • chybný přenos dat mezi odečtovým softwarem a rozúčtovací aplikací (odečtové aplikace mohou být i značného stáří a exportovaná data mohou být ve formátu, které některé rozúčtovací programy chybně načtou - chyby se dějí při exportech, převodech i zpracování dat - řešení: technologie pro online sběr dat = rizikový přesun dat je odstraněn, neboť odečtová aplikace je propojena s rozúčtovacím modulem přímo)

 

Analytika spotřeby

Dojde-li k načtení počátečních a konečných stavů měřidel pro rozhodné období, je vhodné provést alepoň jednoduchou analýzu zpracovávaných dat před spuštěním rozúčtovacího procesu. Je možné zachytit chyby způsobené vadami měřidel a odečtů. V případně závažných vad lze zpracování rozúčtování odložit a zajistit nápravu odečtů nebo případně výměnu měřidel (a použít náhradní náměr). Díky analýze dat lze zjistit především:

    • nestandardně nízký náměr
    • nestandardně vysoký náměr
    • nepoměr náměrů vody SV a TV

 

Zavedení změn vlastníků a parametrů jednotek

Před spuštěním rozúčtovacího procesu je nezbytné do rozúčtovacího systému zavést veškeré změny, které se týkají rozhodného období. Jde především o tyto změny:

    • změna vlastníků jednotek
    • změna parametrů jednotek (podlahová plocha a započitatelná plocha) po rekonstrukcích se změnami dispozic nebo při změnách topných těles
    • změna měřidel

 

Celkové náklady spotřeby tepla a vody, vazby nákladů a jednotek

Dalším krokem před finalizací procesu rozúčtování je správné stanovení nákladů na studenou vodu, studenou vodu určenou pro ohřev teplé vody, vytápění a ohřev teplé vody. I tento výpočet má svá pravidla. Na první pohled jde o jednoduchou matematiku, skutečnost bývá mnohdy jiná. Velmi často ve chvíli realizace rozúčtování nejsou k dispozici skutečné náklady ve formě faktury. Je třeba provést co nejpřesnější kvalifikovaný odhad. Další komplikace nastávají při rozdělování nákladů na studenou vodu a studenou vodu určenou pro ohřev ve chvíli, kdy existuje jen jedna vstupní hodnota. Na samostatný článek by byla i úvaha o rozdělení nákladů na vytápění a ohřev teplé vody z jednoho zdroje bez samostatného měření tepla pro vytápění a ohřev teplé vody. Vyhláška samozřejmě stanovuje poměr 40 : 60 % (ohřev / vytápění). Z objektů s přesným měřením těchto hodnot ale vycházejí i výrazně odlišné poměry.

Dalším důležitým krokem je přiřazení správných nákladů ke správným odběrným místům. Chybu lze provést ve vícevchodových objektech v případě neznalosti místních rozvodů vody a vytápění. Jako příklad uvedu jeden z objektů, který rozúčtováváme. Jedno SVJ s 12-ti vchody. Každý vchod má vlastní vodoměr pro SV. Pro celý objekt je jeden přívod teplé vody. Objekt je dále rozdělen na 5 sekcí se samostatným přívodem vytápění. A aby toho nebylo málo, v jednom z vchodů je umístěna transformátorová stanice, která zamíchá kartami pro rozúčtování SV. Každý vchod panelového domu má tři stoupačky vody. Studená voda se tedy rozúčtovává pro každý dům samostatně. Až na to, že u vchodu s trafostanicí jsou připojeny na vodoměr studené vody jen dvě stoupačky. Ta třetí je napájena z vedlejšího vchodu... A místa rozdělení rozvodu jsou skryta v pronajatých uzavřených místnostech... Bez místní znalosti objektu by lehce mohlo dojít k chybě.

 

Vygenerování rozúčtování

Generování rozúčtování je poslední finální práce rozúčtovatele. Na celé rozúčtování je pohlíženo právě přes tyto výstupní formuláře. Jejich kvalita, čitelnost, srozumitelnost a obsah je velmi důležitá. Platí zde pravidlo, podle kterého by mělo být možné pomocí kalkurátoru výpočet ověřit. Je to právo každého konečného spotřebitele. Naše formuláře tuto povinnost beze zbytku splňují. Mnoho konkurenčních však ne.

   Formulář rozúčtování SV

   Formulář pro rozúčtování TV

   Formulář pro rozúčtování tepla dle měřiče tepla

   Formulář pro rozúčtování tepla dle ITN

   Formulář pro rozúčtování tepla dle denostupňové metody

 

Rozdělení spotřeby tepla objektu na vytápění a ohřev TUV

Teplo dodané do objektu se vždy musí rozdělit na složku využívanou pro ohřev teplé vody (TUV) a pro vytápění. Mnohdy má dodavatel tepla v objektu instalována měřidla, která umožní oddělenou fakturaci nákladů na vytápění a ohřev vody. Pak je vše jednodušší. Když ale v rámci objektu nejou nainstalována měřidla pro rozdělení nákladů na spotřebu tepla pro ohřev TUV a pro vytápění, rozdělí se celkový náklad poměrem 60 % na vytápění a 40 % na ohřev TUV. Toto poměrové rozdělení dle našich analýzy vede k nepřesnostem v rozúčtování nákladů a proto doporučujeme vždy raději instalovat měřidla tepla pro ohřev TUV. Pak je náklad na teplo spravedlivě rozdělen.

Rozúčtování nákladů spotřeby tepelné energie mezi konečné spotřebitele

Náklady na tepelnou energii na vytápění se vždy rozdělí na základní a spotřební složku a to v poměru 50 / 50 nebo 60 / 40 (spotřební / základní složka). U objektů s osazenými indikátory topných nákladů by měl být zvolen poměr 50 / 50. U objektů s kalorimetry nebo teplotními sensory se doporučuje spíše poměr 60 / 40.

Část nákladů připadající na základní složku nákladů na tepelnou energii se rozpočítává mezi spotřebitele poměrem podle "započitatelné podlahové plochy".

Pro správné a přesné rozúčtování nákladů je nezbytná znalost určitých údajů. Níže naleznete jejich specifikaci s vysvětlením častých chyb a jejich následků.

Podlahová plocha jednotky

Podlahovou plochou jednotky se rozumí celková podlahová plocha bez balkonů a lodžií. Podlahová plocha jednotky se především používá pro výpočet podílu konkrétní jednotky na celkových nákladech ohřevu TV. Dle podlahové plochy se vypočítává základní složka nákladů na ohřev TV (dle aktuální legislativy činí základní složka nákladů 30 % z celkového nákladu na ohřev TV). Přesná definice podlahové plochy je obsažena ve vyhlášce 269/2015 Sb.).

U podlahových ploch jsme v mnoha objektech zjistili výrazné nepřesnosti. Je to dáno tím, že v minulosti objekt někdo špatně zaměřil a dřívější chyba se stále opakuje. Proto doporučujeme vlastníků a správcům objektů zvážit přeměření jednotek, nejsou-li si na 100 % jisti tím, že aktuálně používaná výměra podlahové plochy je správná. Obecně nebývají velké chyby v domech, kde je řešeno vlastnictví formou SVJ. Důvodem je přesné přeměřování jednotek před zhotovením tzv. "Prohlášení vlastníka". Novostavby jsou obecně již zaměřovány velmi přesně.

Započitatelná podlahová plocha

Započitatelná podlahová plocha jednotky je podlahová plocha upravená koeficienty podle vyhlášky 269/2015 Sb. Započitatelná podlahová plocha je důležitá pro rozdělení nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele. Podle započitatatelné plochy se rozděluje základní složka nákladů na vytápění.

Princip výpočtu započitetalné plochy v kostce:

Místností bytů a nebytových prostorů, v nichž je otopné těleso a které se liší způsobem jejich využívání

Druh místnostiKoeficient [ - ]
v bytě 1,0
ve skladě 1,0
v kanceláři 1,2
ve zdravotním středisku 1,2
v mateřské škole 1,2
ve výstavním sále 1,2
v prodejně 1,3
v obchodním domě 1,3
v učebně 1,3
v tělocvičně 1,3
v dílně 1,3
v restauraci, kavárně, vinárně 1,4

Místností bytů a nebytových prostorů, v nichž není umístěno otopné těleso a které jsou začleněné v objektu tak, že s místnostmi s otopným tělesem přímo sousedí (nepřímo vytápěné místnosti a prostory)

 Koeficient [ - ]
jednou stěnou 0,1
dvěma stěnami 0,2
třemi stěnami 0,35
čtyřmi stěnami 0,5
pěti a více stěnami 0,75-1,0

Přesná specifikace výpočtu je obsažena v příloze 1 vyhlášky 269/2015 Sb.

Identifikační údaje

Základními identifikačními údaji, uváděnými na rozúčtování nákladů konečným spotřebitelům  jsou:

    • číslo jednotky
    • podlaží jednotky
    • jméno a příjmení uživatele jednotky
    • variabilní symbol jednotky

Doplňkové informace

Důležité jsou také doplňkové informace, používané především pro stanovení parametrů pro rozúčtování spotřební složky nákladů na vytápění.

V případě použití indikátorů topných nákladů jde především o detailní informace o poloze místností. Hraje zde vliv přilehlé světové strany (sever) a poloha místnosti v rámci objektu (rohové místnosti, místnosti nad nevytápěným sklepem, místnosti pod střechou atp.). Na základě zjištěných informací o poloze místnosti v rámci objektu se stanoví koeficienty pro přepočet náměrů měřidel. Při použití indikátorů topných nákladů je také nezbytné stanovit výkony otopných těles a jejich typy. Podle pokynů výrobců indikátorů jsou stanovovány koeficienty Kc, které řeší prostup tepla z otopného tělesa do konkrétního typu indikátoru.

V případě použití měřičů tepla jsou důležité polohové koeficienty, kterými se násobí náměr měřiče tepla. Polohové koeficienty vyjadřují nevýhodnost umístění jednotky v rámci  objektu ve vztahu k tepelným ztrátám.

Ostatní služby

Prvoinstalace vodoměrů
 

Rozúčtování nákladů spotřeby vody a tepla

Výměna 
stoupaček
 

Opravy vodoměrných soustav

Automatické zavlažování
 

Kamery
online
 

Přístupové
systémy
 

Hlásiče
CO